Obří šnek africký: Invaze na zahradě?

Původ a rozšíření šneka

Šnek africký, latinsky Achatina fulica, pochází z tropických oblastí východní Afriky. Tento druh plže se přirozeně vyskytuje v Keni, Tanzanii a Mozambiku. Díky své odolnosti a schopnosti rychlého rozmnožování se však šnek africký stal invazním druhem a rozšířil se do mnoha dalších částí světa.

Do nových oblastí se šnek africký dostal především lidskou činností. Často byl zavlečen neúmyslně, například s dopravou zemědělských plodin nebo v zavazadlech cestovatelů. V některých případech byl šnek africký importován záměrně, jako zdroj potravy nebo pro chov v teráriích. Bohužel se z těchto chovů často dostával do volné přírody, kde se nekontrolovatelně šířil.

Dnes se šnek africký vyskytuje v mnoha tropických a subtropických oblastech Asie, Ameriky a Oceánie. Jeho invaze představuje vážnou hrozbu pro původní ekosystémy. Šnek africký je totiž velmi žravý a konzumuje širokou škálu rostlin, včetně plodin pěstovaných na polích a v zahradách. Navíc je hostitelem parazitů, kteří mohou být nebezpeční i pro člověka.

Charakteristika druhu

Šnek africký (Achatina fulica) je suchozemský plž, který pochází z tropických oblastí Afriky. Dorůstá impozantní velikosti, až 20 cm délky ulity. Ulita je kuželovitá s 7-9 závity, zbarvená v odstínech hnědé a žluté s charakteristickými tmavými pruhy. Tělo šneka je šedé až hnědé, měkké a slizké. Šnek africký je hermafrodit, to znamená, že každý jedinec má jak samčí, tak samičí pohlavní orgány. K rozmnožování však potřebuje partnera. Samice kladou až 200 vajíček do půdy.

Šneci afričtí jsou aktivní hlavně v noci a za vlhkého počasí. Živí se rostlinnou potravou, a proto mohou být v některých oblastech považováni za škůdce. Jsou velmi odolní a adaptabilní, což jim umožňuje přežívat i v nepříznivých podmínkách. V České republice se šnek africký nevyskytuje ve volné přírodě, je chován v teráriích jako domácí mazlíček. Jeho chov je nenáročný, ale je důležité zajistit mu vhodné podmínky, jako je dostatečná vlhkost, teplota a prostor.

Invazivní potenciál šneka

Šnek africký, latinsky Achatina fulica, je často chován jako domácí mazlíček. Málokdo si ale uvědomuje jeho invazivní potenciál. Tento druh plže se snadno množí a rychle roste. V příznivých podmínkách může dorůst až do velikosti 20 cm. Jeho apetit je enormní a dokáže zkonzumovat širokou škálu rostlin, včetně zemědělských plodin. To z něj dělá hrozbu pro zemědělství a ekosystémy.

V oblastech, kde se šnek africký usadil, vytlačuje původní druhy plžů. Jeho přítomnost má negativní dopad na biodiverzitu. Šíří se také parazity a nemoci, které mohou být nebezpečné i pro člověka. Proto je důležité zabránit jeho dalšímu šíření.

Nikdy nevypouštějte šneka afrického do volné přírody. Pokud se ho potřebujete zbavit, kontaktujte odborníky. Dodržováním těchto jednoduchých pravidel chráníte naši přírodu.

Dopady na ekosystémy

Šnek africký, původně z tropických oblastí Afriky, se stal invazním druhem v mnoha částech světa, včetně některých oblastí jižní Evropy. Jeho zavlečení do nových ekosystémů má značné dopady na místní biodiverzitu a fungování ekosystémů. Jako velký a žravý druh plže představuje hrozbu pro původní druhy rostlin. Dokáže spást značné množství vegetace, čímž narušuje potravní řetězce a ohrožuje rostliny, které slouží jako potrava jiným živočichům.

Kromě přímé konkurence o zdroje potravy může šnek africký přenášet i různé parazity a choroby, které mohou být pro původní druhy plžů fatální. Například parazit Angiostrongylus cantonensis, který se vyskytuje u šneka afrického, může způsobit u lidí závažné onemocnění mozku. Zavlečení tohoto parazita do nových oblastí proto představuje vážné zdravotní riziko.

Je důležité si uvědomit, že šneci hrají důležitou roli v ekosystémech. Pomáhají s rozkladem organické hmoty a slouží jako potrava pro různé živočichy. Zavlečení invazních druhů, jako je šnek africký, narušuje tuto rovnováhu a může mít nepředvídatelné důsledky pro fungování celého ekosystému.

Šnek jako škůdce

Šnek africký, známý také jako plzák španělský, se v posledních letech stal obávaným škůdcem v mnoha zahradách. Tento druh plže, původem z Pyrenejského poloostrova, se rychle šíří a jeho apetit je neuvěřitelný. Na rozdíl od našich původních druhů slimáků a plzáků je šnek africký mnohem odolnější vůči nepříznivým podmínkám a rozmnožuje se závratnou rychlostí. Jeho vajíčka, kladená do země, přežívají i mírné zimy a na jaře se líhnou další generace hladových plžů.

Škody, které šnek africký páchá na zahradách, jsou značné. Živí se širokou škálou rostlin, od zeleniny a ovoce až po okrasné květiny. Svou žravostí dokáže zdecimovat úrodu a zanechat za sebou jen ohlodané stonky. Boj s tímto škůdcem je proto pro mnoho zahrádkářů noční můrou.

Šneci afričtí, tvorové zdánlivě pomalí a neteční, v sobě skrývají překvapivou sílu a houževnatost. Jejich cesta, ač pozvolná, je vytrvalá a vede je za jejich cílem.

Zdeněk Dvořáček

Možnosti kontroly populace

Šnek africký, známý také jako plzák španělský, představuje pro naše zahrady a ekosystémy značnou hrozbu. Jeho invazivní povaha a apetit na širokou škálu rostlin z něj dělají nepříjemného škůdce. Naštěstí existuje několik možností, jak jeho populaci kontrolovat a minimalizovat tak škody, které páchá.

Vlastnost	Šnek africký	Hlemýžď zahradní
Velikost ulity (dospělý jedinec)	Až 20 cm	Až 5 cm
Původ	Východní Afrika	Evropa

Mezi mechanické metody kontroly patří ruční sběr a likvidace plžů. Tato metoda je nejúčinnější za vlhkého počasí, kdy se plži schovávají pod kameny, dřevem nebo jinými předměty. Pravidelné sekání trávníku a odstraňování zbytků rostlin jim znesnadňuje hledání potravy a úkrytu. Vytvoření bariér z materiálu, který plži neradi překonávají, jako je například drcený kámen, písek nebo skořápky vajec, může ochránit záhony a jednotlivé rostliny.

Biologická kontrola zahrnuje využití přirozených nepřátel plzáka španělského. Do této kategorie patří například ježci, ropuchy, slepýši a někteří ptáci. Podporou jejich výskytu v zahradě, například budováním hnízdních budek a zajištěním vodních ploch, můžeme přirozeně regulovat populaci plžů. Na trhu jsou dostupné i parazitické hlístice, které napadají plže a způsobují jejich uhynutí.

Chemická kontrola by měla být až tou poslední možností, a to z důvodu možného negativního dopadu na životní prostředí a ostatní živočichy. Na trhu existují různé druhy granulí a pastí s atraktanty, které plže lákají a následně hubí. Při použití chemických přípravků je nutné dodržovat pokyny výrobce a dbát na bezpečnost dětí a domácích mazlíčků.

Ochrana před šneky

Šnek africký, známý také jako plzák španělský, se stal v posledních letech postrachem českých zahrádkářů. Tento druh plže je extrémně žravý a dokáže zdecimovat úrodu zeleniny i okrasných rostlin. Naštěstí existuje několik účinných metod, jak se proti těmto nevítaným návštěvníkům bránit.

Mezi nejjednodušší a zároveň efektivní metody patří mechanická ochrana. Pravidelné sbírání šneků, nejlépe brzy ráno nebo večer, kdy vylézají za potravou, může výrazně snížit jejich populaci. Důležité je šneky zlikvidovat mimo zahradu, aby se nevrátili. Další možností je vytvoření bariér. Šneci nemají rádi suchý a drsný povrch, proto jim v přístupu na záhony zabrání pásy z pilin, popela, vaječných skořápek nebo kamenné drti.

Kromě mechanické ochrany existují i ​​další způsoby, jak šneky odradit. Některé rostliny, jako například levandule, šalvěj, tymián nebo měsíček lékařský, šneky odpuzují svým aroma. Jejich výsadba v blízkosti ohrožených rostlin tak může fungovat jako přírodní repelent.

V boji proti šnekům lze využít i biologické metody. Vytvořením vhodného prostředí na zahradě, například kompostu nebo jezírka, jim poskytneme útočiště a podpoříme jejich výskyt.

V případě masivního výskytu šneků je možné sáhnout i po chemických přípravcích – moluskocidů. Tyto přípravky je ale nutné používat s rozmyslem a vždy dodržovat pokyny výrobce, abychom neohrozili zdraví své, domácích mazlíčků a užitečného hmyzu.

Zajímavosti o šnecích afrických

Šneci afričtí, známí také jako oblovky africké, jsou fascinující tvorové s mnoha zajímavostmi. Pocházejí z tropických oblastí Afriky, ale dnes je najdeme po celém světě. Dorůstají impozantních rozměrů, až 20 cm na délku, a dožívají se 5 až 10 let, někdy i déle.

Tito šneci jsou hermafroditi, což znamená, že každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány. K rozmnožování však stále potřebují partnera. Zajímavostí je, že si během páření vzájemně vyměňují spermie a oba jedinci pak kladou vajíčka.

Šneci afričtí jsou noční tvorové, kteří se přes den schovávají před sluncem. Živí se širokou škálou rostlin, ovoce a zeleniny. Pro svůj růst potřebují vápník, který získávají z půdy nebo z ulit jiných šneků.

V některých kulturách jsou šneci afričtí považováni za delikatesu. Jejich maso je bohaté na bílkoviny a má nízký obsah tuku. Chov šneků afrických je v některých zemích populární i jako domácí mazlíčci, protože jsou nenároční na péči a pozorování jejich pomalého pohybu a zajímavých schránek může být uklidňující.