Tajemství veverky obecné: Život v korunách stromů

Vzhled a charakteristika

Veverka obecná (Sciurus vulgaris), s typickými střapci na uších, je nezaměnitelným obyvatelem našich lesů a parků. Toto drobné zvířátko s délkou těla 20-25 cm a hmotností 250-350 g se vyznačuje štíhlým tělem a dlouhým huňatým ocasem, který může dosahovat až 20 cm. Srst veverky obecné se liší v závislosti na ročním období a lokalitě. V létě převládá rezavě hnědá barva, zatímco v zimě se mění na šedohnědou s bílým bříškem. Charakteristické jsou také velké černé oči a dlouhé, zahnuté drápy, které veverce usnadňují šplhání po stromech. Veverka obecná je aktivní především přes den, kdy si hledá potravu. Její jídelníček tvoří především semena šišek, ořechy, ovoce a houby. V nouzi nepohrdne ani hmyzem, ptačími vejci nebo mláďaty. Veverky jsou známé svou schopností ukládat si potravu na zimu, kterou si zahrabávají do země nebo schovávají v dutinách stromů.

Rozšíření a biotop

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je rozšířena v lesnatých oblastech Evropy a Asie. Vyskytuje se od západní Evropy až po východní Asii, od Skandinávie po Středomoří. Preferuje jehličnaté a smíšené lesy s dostatkem starých stromů, které jí poskytují potravu a úkryt. Najdeme ji ale i v parcích a zahradách, kde má přístup k lidským obydlím a potravě. Veverka je aktivní ve dne a většinu času tráví na stromech. Je to hbité a mrštné zvíře, které výborně šplhá a skáče. Staví si kulovitá hnízda z větví a listí, která vystýlá mechem a trávou. Veverka je všežravec a její potrava se liší v závislosti na ročním období. Živí se semeny šišek, ořechy, houbami, ovocem, ale i hmyzem, ptačími vejci a mláďaty. V zimě se spoléhá na zásoby potravy, které si schovává v dutinách stromů a v zemi.

Potrava ve volné přírodě

Veverka obecná je typický všežravec, ale základ její potravy tvoří rostlinná strava. Nejraději si pochutnává na semenech šišek jehličnatých stromů, jako jsou smrky a borovice. Pro šikovné veverky nepředstavují problém ani tvrdé ořechy. Lískové oříšky, bukvice a žaludy jsou pro ně vítaným zpestřením jídelníčku. Během léta si veverky rády smlsnou na ovoci, houbách a pupenech stromů. Nepohrdnou ani hmyzem, ptačími vejci nebo mláďaty. Potravu si veverky schovávají do skrýší v dutinách stromů nebo zahrabávají do země. Tyto zásoby jim pomáhají přežít zimní období, kdy je potravy nedostatek. Zajímavostí je, že veverky si pamatují umístění stovek skrýší s potravou. Jejich čich je v tomto ohledu neocenitelným pomocníkem. Veverka obecná je tedy zvíře, které se dokáže přizpůsobit různým podmínkám a využívat dostupné zdroje potravy.

Způsob života a chování

Veverka obecná je denní zvíře s největší aktivitou ráno a odpoledne, kdy si hledá potravu a věnuje se sociálním interakcím. Je to velmi mrštný a obratný tvor, který tráví většinu života v korunách stromů. Dokáže šplhat, skákat i běhat po větvích s neuvěřitelnou jistotou a rychlostí. Ačkoliv je veverka obecná typickým obyvatelem lesů, často se vyskytuje i v parcích a zahradách, kde má dostatek stromů a potravy. Je to samotářský tvor, který si hájí své teritorium, ale v období rozmnožování se samci a samice setkávají. Veverky si staví kulovitá hnízda z větví a listí vysoko v korunách stromů, kde nacházejí bezpečí před predátory. Zajímavostí je, že si veverky nestaví pouze jedno hnízdo, ale hned několik, která střídají. Důvodem je ochrana před parazity a také možnost úniku v případě ohrožení. Veverka obecná je známá svou schopností ukládat si potravu na zimu. Neukládá si však zásoby na jedno místo, ale zahrabává ořechy a semena do země na mnoha místech. Tuto strategii využívá proto, aby minimalizovala ztráty v případě, že by jeden ze skladů objevil jiný hlodavec.

Veverka obecná, hbitý skokan a mistr v šplhu, nám připomíná, že i v nejistých časech se vyplatí být obratný a vynalézavý, abychom dosáhli svých cílů.

Zdeněk Dvořák

Rozmnožování a péče o mláďata

Veverky obecné dosahují pohlavní dospělosti kolem jednoho roku věku. Období rozmnožování se liší v závislosti na zeměpisné poloze a dostupnosti potravy, ale obvykle probíhá dvakrát ročně – na jaře a v létě. Během této doby samečci soupeří o přízeň samiček a honí se za nimi po stromech. Po páření si samička staví hnízdo z větví a listí, obvykle v dutině stromu nebo ve vidlici větví.

Březost u veverek obecných trvá přibližně 38 dní a ve vrhu se rodí 2 až 7 mláďat. Mláďata se rodí slepá a holá a plně odkázaná na péči matky. Samička je kojí přibližně 8 týdnů, během kterých jim také poskytuje teplo a ochranu. Po této době mláďata otevírají oči a začínají sama prozkoumávat okolí hnízda. Zpočátku se zdržují v jeho blízkosti a matka je stále krmí a chrání. Postupně se však osmělují a vydávají se na delší a delší výpravy. Ve věku 10 až 12 týdnů jsou mláďata již plně odstavena a brzy poté opouštějí hnízdo, aby si našla vlastní teritorium. I když se veverky obecné řadí mezi zvířata s relativně krátkou délkou života, péče o mláďata je u nich velmi důležitá a matka jim věnuje značnou energii a čas.

Veverka a člověk

Veverka obecná, tento roztomilý hlodavec s huňatým ocasem, je častým obyvatelem našich lesů i parků. Často se stává, že se veverky přiblíží k lidským obydlím a zvyknou si na přítomnost člověka. Někdy se dokonce naučí brát potravu přímo z ruky. Je však důležité si uvědomit, že veverka je stále divoké zvíře a její chování může být nepředvídatelné. Přikrmování veverek může vést k jejich závislosti na člověku a ztrátě přirozené plachosti. Také je důležité dbát na to, čím veverky krmíme. Nevhodné potraviny, jako jsou sladkosti nebo slané pochutiny, jim mohou způsobit zdravotní problémy. Pokud chceme veverkám prospět, je nejlepší jim poskytnout vhodné podmínky k životu v jejich přirozeném prostředí. To znamená chránit lesy a parky, kde žijí, a nenechávat v přírodě odpadky.

Vlastnost	Veverka obecná	Člověk
Průměrná délka života ve volné přírodě	3 roky	79 let
Hmotnost dospělého jedince	250 - 350 g	54 - 80 kg
Délka těla (bez ocasu)	19 - 23 cm	150 - 185 cm

Zajímavosti a mýty

Veverka obecná, tento roztomilý obyvatel našich lesů a parků, je opředena mnoha zajímavostmi a mýty. Věděli jste například, že veverky nevidí dobře na blízko a při hledání potravy se spoléhají především na svůj vynikající čich? Ačkoliv se zdají být veverky na první pohled neškodné, ve skutečnosti jsou to poměrně teritoriální zvířata a svůj domov si urputně brání před vetřelci, ať už se jedná o jiné veverky, nebo o ptáky. Mezi lidmi panuje mylná představa, že veverky se živí pouze oříšky. Ve skutečnosti je jejich jídelníček mnohem pestřejší a zahrnuje i semena, ovoce, hmyz a dokonce i ptačí vejce. Zajímavostí je, že veverky si na zimu schovávají zásoby potravy na různých místech, ale ne vždy si na všechna svá „skladiště“ vzpomenou. Díky tomu se podílejí na šíření semen a přirozené obnově lesa. Další mýtus se týká ocasu veverky. Mnoho lidí se domnívá, že ocas slouží veverkám k udržování rovnováhy při skákání ze stromu na strom. Ve skutečnosti má ocas mnohem širší využití. Slouží jako kormidlo při skocích, jako deka v chladných dnech a také jako komunikační prostředek. Vztyčený a třesoucí se ocas signalizuje nebezpečí, zatímco svěšený ocas značí klid a pohodu.